CZ / EN
Zpět na články Zpět na články

Past levných SSD: Proč se vám updaty na Steamu stahují hodiny?

Máte rychlý gigabitový internet, koupili jste zbrusu nové NVMe SSD, ale drobná 2GB aktualizace hry na Steamu se instaluje věčnost. Kde soudruzi udělali chybu?

TL;DR (pro ne-ajťáky): Levné SSD bez mezipaměti je jako snažit se vypít rybník brčkem. Ušetříte na disku, ale zestárnete při čekání na aktualizaci Call of Duty.

Je to frustrující realita mnoha hráčů: na krabičce od disku se blýská rychlost 3000 MB/s, ale jakmile dojde na stahování větší aktualizace k Dead by Daylight nebo Cyberpunku, Steam ukazuje rychlost zápisu 15 MB/s a váš disk běží permanentně na 100 %. Vítejte ve světě DRAM-less SSD disků.

Jak fungují updaty na Steamu a Epicu

Když se stahuje aktualizace, platformy jako Steam nestahují hru znovu celou. Stáhnou pouze menší datový balíček, ale následně otevřou obrovské herní soubory na vašem disku, prohledají je a tyto nové střípky dat do nich fyzicky vepíší. Tomuto procesu se říká "patching" neboli "pre-allocating".

Pro disk to znamená naprosté peklo. Nejde o rovnoměrný zápis jednoho velkého filmu (kde disk dosáhne 3000 MB/s), ale o sekvenční čtení, mazání a zapisování obrovského množsví drobných špendlíkových hlaviček dat po celé kapacitě disku naráz.

V čem je problém levných disků: Chybí jim DRAM

Aby SSD disk věděl, kam konkrétní soubory uložil, má v sobě takzvanou mapu (překladovou tabulku). Kvalitní a o něco dražší disky mají tuto mapu uloženou ve vlastní ultrarychlé paměti = DRAM mezipaměti (DRAM Cache).

Nejlevnější disky na trhu tuto paměť nemají ("DRAM-less"). Mapu mají uloženou přímo na samotných pomalých buňkách disku, popřípadě (ve snaze ušetřit) si ukusují RAM vašeho počítače (tzv. HMB technologie).

Porovnání updatu 10 GB: Disk s DRAM vs bez DRAM

Dražší SSD (S DRAM)

  • Mapa souborů je v superrychlé paměti
  • Steam ví okamžitě, kam data vložit
  • Výsledek: Update je hotový během 1 minuty

Nejlevnější SSD (DRAM-less)

  • Disk se v mapě souborů neustále ztrácí
  • Jakmile se zahltí buffer (SLC Cache), rychlost padne pod úroveň plotnových HDD
  • Výsledek: Disk běží na 100% zátěž a z 1 minuty je klidně půl hodiny

Ještě jeden problém: Pád rychlosti po zaplnění

Pokud zaplníte superlevné DRAM-less SSD z více než cca 80 %, jeho řadič ztratí schopnost efektivně přesouvat data a jeho rychlost často zkolabuje na 10–20 MB/s trvale. Systém Windows se začne zasekávat.

Jak se vyhnout pasti při nákupu?

Výrobci levných disků tuto informaci záměrně před spotřebiteli titěrně skrývají. Nebude na krabičce napsáno "DRAM-less".

Musíte to vyčíst buď z odborných recenzí, nebo pátrat po datasheetu (podrobných specifikacích) ke konkrétnímu modelu. Pokud vidíte SSD 1TB verze PCIe 4.0 podezřele levné v akci o několik set korun levnější než prověřené disky gigantů jako Samsung 980 Pro / WD Black SN850 / Kingston KC3000, pravděpodobně narazíte přesně na tento problém.

Pravidlo pro hráče

Pokud kupujete malý disk jen do kancelářského PC na maily a prohlížeč karet, DRAM-less SSD s přehledem stačí. Jakmile ale instalujete obří 200GB open-world hry a chcete plynulost bez sekání (tzv. stutteringu) = vždy si připlaťte za model s integrovanou DRAM cache.

Vyřešte problém s místem definitivně

Místo bojování s updaty se ujistěte, že máte dostatečnou velkou gigabajtovou rezervu na spolehlivém disku.

Spustit DiskPlanner

Proces dvojité náročnosti - Stahování a rozbalování

Jedna ze záludností, před kterou herní klienti (Steam, Epic i např. Xbox Pass klient) mnohdy nevarují, je způsob, jakým zpracovávají masivní patche obrovitánských her, z nichž králem v tomto procesu budiž notoricky známý Path of Exile. Když klient stahuje balíček velký 30 GB (tzv. download velikost), uloží se komprimovaně do vašeho adresáře "downloading". Vaše chudák hra se zatím nenaplnila obsahem.

Druhým a mnohem drtivějším krokem je fázové "rozbalování" (patching) staženého archivu a aplikace fixů k původním datovým blokům nainstalované hry. Herní klient kvůli maximální ochraně dat začne vyrábět dočasnou plnohodnotnou "rezervní kopii" právě modifikovaných databázových velkosouborů (např. obrovských desítky gigabajtů těžkých the.pak .vpk svazků). Aby klient vaší milou hru 50 gigabajtovým patchem úspěšně překopal, velice hravě spolkne k provedení operace ne 50, nýbrž klidně těžkých 130 Gigabajtů dočasné alokační svobody. Jakmile operace proběhne korektně zreviduje původní instalaci a tempové dočasné "rezervy" zahodí. Levný herní disk zaplněný z 95 % vám instalaci přetne, rozbije či kompletně stáhne rychlost dekódování na nulu.

Přesouvání Steam knihoven mezi pomalejší a rychlý disk (Juggling)

Ideální strategií chudého hráče bývá kombinace jednoho drahého avšak 500GB NVMe M.2 super-rychlého systémového pole a obstarožního leč mohutného 4TB točivého platinového HDD skladiště, popřípadě staršího SATA SSD archivu kapacitně dostačujícímu vašim hrám. Jakkoliv hraní masivních pecek nové generace, namátkou Cyberpunku 2077 na archaickém HDD bez okolků zapříčiní pekelné propady do nehratelných frameratů, nikde není psáno, že danou hru tam nesmíte uchovávat v tzv. mrazáku (cold storage).

Steam umí zcela triviálně posouvat stávající instalace bez složitého dotahování – skrze kliknutí pravým tlačítkem do nabídky „Vlastnosti – Instalované Soubory - Přesunout Složku s hrou“. Dohrání masivní hry a její odsunnutí z rychlého NVMe do pomalého propadliště únikového 4TB disku (odkud se spouští nuzně, nicméně zůstává zcela bezpečně aktuální v rámci patchů a updatů), je nepochybně nejarchetypálnějším chováním pro vyznavače efektivního plánování moderního herního disku.