Nové SSD je pravděpodobně tou nejlepší investicí, jakou můžete pro svůj počítač udělat. Trh je ale přesycený pojmy, které nedávají pro normálního smrtelníka smysl. Lidé v obchodech často hledají „M.2 disk“, ale přinesou si domů něco, co v jejich počítači vůbec nebude fungovat, nebo bude zbytečně pomalé.
Pojďme si vysvětlit, jaký je hlavní rozdíl mezi tvarem disku a jeho rychlostí. Je to totiž jako rozdíl mezi velikostí nádrže a výkonem motoru auta.
M.2 není rychlost, je to tvar (Form Factor)
Když se řekne M.2, mluvíme pouze o tom, jak disk fyzicky vypadá. Je to prostě malá destička velikosti žvýkačky, která se zacvakne přímo do základní desky bez použití jakýchkoliv kabelů.
Věděli jste?
M.2 disky mohou uvnitř používat jak pomalou technologii SATA, tak i ultrarychlou NVMe. Samotný nápis "M.2" vám tedy o rychlosti disku neřekne vůbec nic.
Druhým nejčastějším tvarem je 2.5" (palcový) disk. To je ta klasická plastová/kovová krabička, která se připojuje kabelem. Tyto disky vždycky používají technologii SATA a nikdy ne NVMe.
SATA vs NVMe: Tady se hraje o rychlost
Pokud M.2 je tvar disku, slova SATA a NVMe (Non-Volatile Memory Express) označují technologii zápisu a čtení dat – zjednodušeně řečeno to, jakým "jazykem" disk mluví s procesorem.
Pozor na levné M.2 disky
Mnoho lidí si koupí levný M.2 disk v domnění, že kupují neuvěřitelnou rychlost. Ve skutečnosti to ale může být M.2 SATA disk, který je úplně stejně pomalý jako klasický krabičkový SSD disk. Vždy hledejte nápis NVMe.
Porovnání: SATA vs NVMe
SATA Technologie
- Starší technologie (původně pro HDD)
- Rychlost limitována okolo 550 MB/s
- Dnes vyhovuje spíše jen na úschovu dat, fotek nebo jako druhý disk v PC.
NVMe Technologie
- Vyvinuto přímo pro SSD
- Rychlost 3500 až 14 000 MB/s (podle verze PCIe)
- Absolutní nutnost pro instalaci Windows, moderních náročných her a střih videa.
Co je to PCIe (Gen 3, Gen 4, Gen 5)?
PCIe (Peripheral Component Interconnect Express) je "dálnice", po které je NVMe disk připojen k základní desce. Čím vyšší je číslo generace, tím je dálnice širší a propustí více aut (dat) najednou.
- PCIe 3.0: Čtení kolem 3500 MB/s. Naprosto dostačující pro 98 % dnešních hráčů.
- PCIe 4.0: Čtení kolem 7500 MB/s. Dnes zlatý standard. Vyžadují ho například konzole PlayStation 5 pro rozšíření paměti.
- PCIe 5.0: Čtení až 14 000 MB/s. Extrémně drahé disky, které navíc strašně "topí" a potřebují vlastní velké chladiče. Při hraní her rozdíl oproti Gen 4 vůbec nepoznáte.
Závěr: Co si tedy koupit?
Pokud máte v notebooku nebo na základní desce volný M.2 slot (a podporuje standard NVMe), vždy kupte NVMe M.2 SSD PCIe 4.0. Je to aktuálně zdaleka nejvýhodnější průsečík mezi špičkovým výkonem, rozumnou cenou a dlouhou životností.
Nezapomeňte na velikost her
Moderní hry zabírají stovky gigabajtů. Rychlost není všechno – ujistěte se, že máte i dostatek kapacity.
Spočítat potřebnou kapacitu na DiskPlanneruDramatický skok v komunikačních frontách: NVMe Queue Depth
Historické rozhraní SATA bylo sice plně optimalizované pro rotační plotnové disky s čítajícími jezdícími tělísky, ale jakožto limit postrádalo hlubokou paletu instrukcí pro silné řadiče. Typická sběrnice archaického AHCI ovládajícího zapojení přes lícované SATA kabílky umožňovala vyslat k disku pouze JEDINOU frontu událostí zařazující bídných 32 simultánních příkazů, o něž se procesor dělil.
Technický zlomový průkopník moderních zástupců jménem protokol NVMe (Non-Volatile Memory Express) navržený exkluzivně pro bleskově svižné sběrnice PCI Express, neškrtil žádný obrovský oběžník operací. Standardem nového protokolu na M.2 pinech se totiž stala nezadržitelná obsluha plných **64 tisíc nevídaných kontrolních front**, přičemž do každičké jedné si procesor Windows může dynamicky nacpat dalších ultimátních 64 tisíc individuálních požadavků k exekutivě a zapsání. Tím se drasticky eliminuje masivní brzda v takzvané latenci a odezvách grafických karet spoléhajících na vteřinový streaming megabajtových textur pro ohromující otevřené postapokalyptické planety nových open-world pecek.
Klíče u M.2 Konektoru – Zrádná písmenka M, B a zářezy v plastu
Další častou neuvěřitelnou začátečnickou zradou a nemalým hardwarovým bolehlavem pro nakupující spotřebitele se stalo matoucí a poněkud svízelné mechanické zasazení klíčů („zářezů“) v tenkých placatých žvýkačkách ve formátu M.2.
Mnozí mylně předpokládají, že pokud zdířka do nové matiční desky po vizuální kontrole prostě lícovanou délkou (zvanou 2280) pojme kartu přesně na šroubek pinu, hardware pospolu krásně poběží. Jenomže samotný štěrbinový port ve slotu desky (obvykle zvaný M.2 Socket 3 s takzvaným **M Key**) fyzicky propustí exkluzivně jen superrychlý komunikující M.2 NVMe dříč s absolutně jedinou perforací mezipinu vpravo. U levnějších pomalejších notebooků nebo historických levných motherboardů leč na uživatele svítí zastaralý slot **B Key**, kam se zasuňují výlučně ošklivé plošné a tragicky zpomalené deskové staré SATA obdoby s přítomností dvou separátních zářezů známých slangově coby (B+M Key). Povyšování SSD hardwareu pro zastaralý laptop tedy vřele doporučujeme začínat bedlivým prostudováním plastového zubu a patřičného manuálu k matiční desce před kliknutím do košíku.